MS PDC 2011 - 2. kolo

29.12.2010 23:36

 

Vypadá to, že mé prosby o kvalitnější a atraktivnější hru v následujících kolech MS jsou a budou vyslyšeny. Ve druhém kole byly k vidění zápasy výborné úrovně. Vždyť už šlo taky o postup mezi poslední šestnáctku. Navíc druhé kolo přineslo i pár nečekaných výsledků na úkor favoritů.

 
Mark Webster –  Ronie Baxter  4:0 (3:2,3:2,3:0,3:2)

Čekal jsem vítězství Webstera, který je z celé užší špičky nejméně nápadný, ale předvádí na vrcholných turnajích nejvyrovnanější formu, viz loňské MS. Navíc má skvělou formu což předvedl na World Cupu, když téměř sám dotáhl Wales do finále. Chudák Ronie, když už měl šanci na zisk setu, tak netrefil dabla a bez toho se vyhrát nedá.

Peter Wright – Paul Nicholson  4:2 (3:2,1:3,3:0,2:3,3:1,3:0)

Pro mě obrovské překvapení. Nicholson Potřeboval na jednoho dabla minimálně pět šipek a s tím se i s přes daleko více nahazenými 140+ a 180 nedá vyhrát. Wright „zaklel“ na dablech po Stompem i Nicholsona a jde opět dále s nejnižším průměrem ze všech postupujících.

Andy Hamilton – Robert Thornton  4:0 (3:2,3:0,3:2,3:2)

Takový výprask si Andy nezasloužil. Prohrával koncovky setů, když netrefoval dably. Thornton jde zaslouženě dál.

Mark Hylton – Colin Loyd  4:2 (3:2,2:3,3:0,2:3,3:1,3:0)

Další překvapení na úkor nasazené devítky. Nutno říct, že Hylton byl jistější jak v bodovce, tak i na dablech a jsem zvědavý, co předvede proti Websterovi. Loyd si koledoval o vyřazení už v prvním kole.

Adrian Lewis – Mark Dudbridge  4:1 (3:2,3:0,3:1,1:3,3:2)

Hodně zajímavý zápas. Po prvních třech setech to vypadalo na jasnou záležitost. Nakonec nechybělo hodně a mohl se hrát i šestý set. Škoda, že se Mark rozjel až ve čtvrtém setu, mohlo to být ještě zajímavější.

Phil Taylor – Per Laursen  4:0 (3:1,3:2,3:1,3:0)

Power už zase jak ho známe s průměrem přes sto. Mě hlavně zaujal výborný výkon Laursena. Průměrem přes 31 na šipku ukázal, že jeho účast v druhém kole nebyla rozhodně náhoda.

Mark Walsh – Alan Tabern  4:3 (2:3,0:3,3:1,3:1,1:3,3:2,6:4)

Největší drama druhého kola. Už nevím, kolik šipek minul Tabern na postup mezi last 16, ale bylo jich dost. Walsh postoupil i přesto, že prohrával 0:2 a 2:3, ale Tabern to neustál psychicky, až mi ho bylo po zápase celkem líto.

Vincent van der Voort – Wayne Jones  4:2 (3:1,1:3,3:0,3:1,0:3,3:2)

Tady jsem si myslel, že Jones přes Voorta přejde, ovšem Holanďan zahrál výborné šipky. Bylo vidět od prvního setu jeho sebevědomí a odhodlání přes Jonese přejít. Jones nedal dvě šipky na vyrovnání na 3:3 a Voort zavírá nekompromisně 116. Zasloužený postup Vincenta.

Terry Jenkins – Steve Brown  4:1 (3:0,3:0,2:3,3:0,3:2)

Tenhle zápas jsem neviděl, ale zřejmě poměrně bezproblémový postup Terryho, který byl lepší ve všech statistikách.

Wes Newton – Brendan Dolan  4:0 (3:2,3:1,3:2,3:1)

Skóre vypadá jednoznačně, ale Dolan nezahrál stejně jako v prvním kole špatné šipky. Newton si pohlídal koncovky setů a postoupil dál.

Simon Whitlock – Denis Ovens  4:0 (3:1,3:0,3:1,3:0)

Tak jestli jsem po prvním kole psal, že Simon má do loňské formy daleko, tak už jí začíná pomalu zase nacházet. Vysoké náhozy, vysoké a jisté zavírání a průměr zase přes 100. Perfektní výkon a Ovens naprosto bez šance.

Mensur Suljovič – James Wade  4:2 (1:3,3:2,3:2,2:3,3:1,3:2)

Dosavadní největší překvapení turnaje. Jak řekl Mensur po zápase, je to jeho největší úspěch v karieře. Lépe zvládal koncovky setů a dokonce i předčil Wadea ve stoosmdesátkách 7:1. Nádherná a upřímná radost Mensura po každém vyhraném zápase :-)

Colin Osborne – Jamie Caven  4:0 (3:2,3:1,3:2,3:1)

Caven se pořadně rozjel až ve třetím setu, ale netrefil v něm dably na 2:1 a Osborne si už zápas pohlídal.

Gary Anderson – Dennis Priestley  4:2 (3:1,3:2,3:1,1:3,2:3,3:2)

Jednoznačně nejlepší zápas dosavadního průběhu MS. Ten kdo jej neviděl, doporučuji zhlednout. Gary předváděl v prvních třech setech nadpozemské šipky a s průměrem přes 110 se ujal vedení 3:0. Priestley začal pořádně šlapat a vyhrál další dva sety. Pak ale nevyužil setbol na vyrovnání na 3:3 a Gary nezaváhal. Dohromady 22 krát 180 a 46 krát 140+ hovoří za vše.

Andy Smith – Mervyn King  4:3 (3:0,1:3,3:2,3:1,1:3,2:3,3:1)

Další hezké drama. Smith se ujal vedení 3:1 a vypadalo to, že už zápas v pohodě dotáhne do vítězného konce. King ale vyhrál pátý a šestý set po neproměněných Smithových mečbolech. V rozhodujícím setu už Smith proměnil devátý mečbol a postaral se o poslední překvaponí druhého kola.

Raymond van Barneveld – Kevin McDine  4:1 (3:0,2:3,3:2,3:2,3:0)

První set jasně pro Barneyho a ve druhém to vypadalo podobně. McDine ale otočil z 0:2 na 3:2 a vyrovnal. Více už Barney soupeři nedovolil, ačkoli ten hrál daleko lepší šipky než v prvním kole a hodně favorita potrápil. Škoda Barneyho náběhu na devítku - dvakrát 180 a pak to nevyšlo :-(

 

Druhé kolo perfektní a teď už tomu chybí jenom ta devítka…

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek